Ceklo vélet

10. 07. 2012 | † 05. 03. 2013 | kód autora: tQU

Včelka belo tak hezke, že sme se s holkama vedale na ceklo vélet na zřicenino hrado. Slonko zostalo za mrakama, fókal vlahé větřik, tak sme natahle elasťáke, hodile sme roksake ze svačinama na záda a pomalóčko sme se vedale na cesto. Jenže eště předtym, než sme vejely z vesnice, nevim keho to napadlo, ale že pré stavime se o Zdenke, jesi nepojede s nama. Zdenka velezla celá rozpičóřená, asi nečekala takovó návštěvo, a než ze sebe cosi vekoktala, velezl za ňó Mirin. Néspiš mo to trvalo, než se take voblikl, no a ten take koktal, takže naša náštěva bela asik trifa rovnó do černyho. No neva. V každym připadě se vobá nakonec rozpovedale, že pré mosime dovnitř za něma, že pré 'máme novy kópelně,' a tak sme šle. Lavore to bele pořádny, šecko to belo jako že v tej moderně, hole dlaždice a latrina ve tvaro krechle, ozvěna velká, slešit belo šecko, až v obyváko. No vélet to bel pěkné, zkésli sme tam až do večira a zřiceny sme bele vic jak ten hrad, na keré sme vobec nedojele. Přiště ti Zdenko na lip nesednem, pojedeš s nama aj kdebyste měli ve dřezo mořskó pano a ve vaně kapetána Nema. Za to vopico na zádech ně to nestoji.


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.